Co to je: kreslení pravou mozkovou hemisférou?
Je třeba si uvědomit, že kreslení pravou hemisférou má dvě hlavní polohy. Mohou to být emocionální intuitivní obrázky nebo realistické kresby zobrazující skutečnost. Ale není to o výsledném obrázku, podstatné je nastavení naší mysli. Stav, který si můžeme navodit, způsob jakým pozorujeme a vnímáme vše okolo sebe.
Metoda výuky realistického kreslení pravou hemisférou je považovaná za jednu z velmi efektivních vyučovacích metod kreslení.
Systém výuky realistického kreslení rozpracovala učitelka kreslení na kalifornské univerzitě Američanka Betty Edwards, která studovala rozdíly ve funkcích mozkových hemisfér. Vycházela při tom z objevů psychobiologa Rogera Sperryho, který za výzkumy činnosti mozku získal v roce 1981 Nobelovu cenu.
Zásady a principy využité v této metodě využívali například i umělci v renesanci.
https://en.wikipedia.org/wiki/Betty_Edwards
Betty Edwards napsala o této metodě několik knih: https://www.drawright.com/bettys-books
Z metodiky Betty Edwards vychází většina současných kurzů kreslení pravou hemisférou.
Samozřejmě každý lektor do svého přístupu vkládá svoji osobitost a zkušenosti. Já na svých kurzech například využívám mnohaleté zkušenosti ze školy, kde jsem více než 20 let učila, z poradenství a ze studia efektivních vyučovacích metod, které jsou založené na snižování stresu a individuálním přístupu.
Myslím, že je škoda, že kreslení pravou hemisférou je často spojováno pouze s kresbou portrétů podle fotografie. To je to, co je pro mnoho lidí atraktivní a lákavé se naučit.
Z mého pohledu je toto jen úplný základ – cvičení, na kterém můžeme cvičit vizuální vnímání, koordinaci ruky a očí a zacházení s kresebným nástrojem – např. tužkou. Důležitý moment je, že na kresbě podle fotografie si většina začátečníků zvedne sebevědomí a začne věřit, že i pro ně mohou být výtvarné činnosti – kresba, malba, různé výtvarné techniky – součástí života. A to má velký význam.
Kurz kreslení pravou hemisférou by měl nastartovat člověka k tomu, aby se zamyslel, co v životě skutečně chce a uvědomil si, že možnosti a schopnosti každého z nás jsou často omezené našimi předsudky.
Vzpomínám si např. na paní, která se na kurzu rozplakala. Bylo jí přes 70 let a říkala, že od 15 let, kdy jí spolužačka pohanila její obrázek, se bála kreslit, ačkoli po tom vždy toužila. Litovala, že o sobě pochybovala, protože na kurzu se přesvědčila, že její pochybnosti byly zbytečné. Tato paní ale nebyla jediný člověk, který byl dojatý, nadšený či překvapený z toho, co s tužkou v ruce dokáže.
Je mnoho lidí, kteří díky zkušenosti v dětství zůstali ve vývoji kresby na úrovni dítěte – na víc si netroufli, protože dostali málo informací – nebo špatné. Pokud není člověk výtvarně vzdělán, není často podle kresby poznat, je li nám 5, 10 nebo 50 – a dospělý člověk se stydí dítěti nakreslit obrázek. I proto jsem se před časem rozhodla věnovat této práci.
ROZHOVOR VE VIDEU – od 14. minuty vysílání:
Jak na tuto techniku reagují děti? Pokračují Vaši žáci ve výtvarné činnosti i po skončení kurzů?
Děti jsou skvělé, protože jsou spontánní. Do zhruba 10. roku věku jsou jak houby nadšeně nasávající každou novou zkušenost. Nemají předsudky. Kreslení si prostě užívají a většinou jim ten jejich obrázek přijde ze všech nejlepší.
Starší děti jsou kritické k druhým i k sobě. Srovnávají své kresby se skutečností a vidí rozdíly. Touží po informacích, které by jim pomohly naučit se dobře kreslit realisticky. Kreslení pravou hemisférou je v tom výborným pomocníkem.
Nakreslit něco podle fotky nebo obrázků je jen základní dovednost. Dá se naučit stejně, jako se naučíme např. vyšívat. Někomu stačí, že se přesvědčí, že toto zvládne. Někdo chce ztvárňovat skutečnost, krajinu, zátiší, lidskou tvář – a to je další krok.
Učitelé se někdy obávají učit děti kreslit podle skutečnosti. Není to o tom, děti posadit před skupinu předmětů a rovnou malovat nebo kreslit zátiší. Je to o přípravě, o vizuálních a motorických cvičeních. Metodické postupy respektující např. přirozené metody učení krok za krokem od známého k neznámému, postupný rozvoj vizuálního vnímání, koordinaci ruky a očí to velmi usnadňují.
Hodně z toho je na mém webináři KRESLENÍ A MALOVÁNÍ PODLE SKUTEČNOSTI ve výtvarné výchově .
Někteří chodí na kurz, aby lépe poznali sami sebe při kresbě mandal či pomocí typologie tváře.
Při kreslení také poznáme, do jaké míry jsme schopni kompromisu, umíme-li se odpoutat od logiky, kolik máme odvahy, jak zvýšit své sebevědomí.
Jednou jsem dostala email od mladého absolventa kurzu. Psal, že studuje ve Velké Británii a přivydělává si kresbou portrétů.
Pro někoho se kreslení stane koníčkem. Na kurzy chodí učitelé, kteří zde hledají inspiraci pro svou práci, i výtvarníci, kteří se chtějí zdokonalit v realistické kresbě nebo si naopak odpočinout při relaxačním kreslení.
Pro koho jsou kurzy kreslení pravou hemisférou vhodné?
V čem mám může pochopení těchto souvislostí pomoci v běžném životě?
Kreslení pravou hemisférou je výborná relaxace. Rozvíjí intuici, schopnost soustředění, koordinaci ruky a očí, sebedůvěru. Kreslení je jen jedna z mnoha činností, které mohou podporovat spolupráci mozkových hemisfér. Nejlepší pro naši celkovou pohodu je totiž využívat možnosti obou částí mozku – tu intuitivní i tu logickou. Příroda je velmi moudrá a vytvořila pro člověka výborné cvičení. Před tím, než se děti naučí chodit, lezou po čtyřech. Lezení aktivuje pravou a levou hemisféru mozku a především jejich propojení, které je pro schopnost soustředění v pozdějším věku velmi důležité. Čím déle lezení po čtyřech trvá, tím lépe. To by měly mladé maminky vědět. Podobně působí například hra na klavír. Všimněme si, že děti, které hrají dobře na klavír či na jiný hudební nástroj, mají problémy se soustředěním jen zřídka. Je ale mnoho dalších činností, které propojení hemisfér podporuje.
KOORDINACE, PROPOJOVÁNÍ
Před tím, než se děti naučí chodit, lezou po čtyřech. Lezení aktivuje pravou a levou hemisféru mozku a především jejich propojení, které je důležité pro koordinaci a schopnost soustředění v pozdějším věku .
I o tom je webinář PODPŮRNÁ CVIČENÍ PRO EFEKTIVNÍ UČENÍ
Hranice lidských možností je stále obestřena tajemstvím, opravdu je možné v každém z nás objevit potenciál k mistrovskému dílu?
Záleží na tom, co si pod mistrovským dílem představujeme. Nenamlouvám lidem, že budou umělci. Jde o to, dát si šanci naučit se činnost, která nám může obohatit náš volný čas a dělat nám radost. V neposlední řadě si zvládnutím nové dovednosti zvýšíme sebevědomí. Jako když se učíme jakékoli jiné řemeslo.
Lidé si často myslí, že dobrým kreslířem se může stát jen ten, kdo má výjimečné nadání. Toto tvrzení je předsudek.
Kdo se naučil psát, naučí se i velmi dobře kreslit a to v jakémkoli věku. Schopnosti člověka – ať dělá cokoli – jsou omezené často hranicemi, které si klademe my sami – naše lenost, předsudky, peníze, čas, vzdálenost, priority, využívání nebo nevyužívání příležitostí….výmluvy…
Je důležité naučit se respektovat osobitý rukopis svůj i ostatních. Jako každý jinak píšeme, nakreslíme také stejnou věc různým způsobem.
To, co může metoda kreslení pravou hemisférou naučit není umění v estetickém smyslu slova, ale spíše dovednost používat oči pro pohled a následné koordinovat oči s rukou pro kresbu. Jde o proces, o dovednost nastavit naši mysl tak, aby relaxovala – výsledný obrázek není tak důležitý, ačkoli často pomáhá uspokojit ctižádostivost naší levé hemisféry. A i ta je pro nás zcela přirozená.
Je velmi užitečné pochopit, jak si můžeme pomoci, abychom neztrácely odvahu a chuť nejen ke kreslení, ale ke všemu, co by se na první pohled mohlo zdát jako nesplnitelný sen.
Pro mne je velkou radostí, že mohu být u toho, když tvoříme a poznáváme způsob tvorby druhých.
Díky mé práci jsme poznala spousty báječných lidí. Každý má svou cestu. Někdo si kreslí a maluje pro sebe doma, jiný má potřebu sdílet – třeba na výstavách. Každého to trochu mění a směřuje k vnitřnímu klidu. I mne. To má smysl.
